Přeskočit na hlavní obsah

Vláda schválila postupnou sebevraždu státu


Nová koncepce rodinné politiky (schválena vládou 18.9.2017) se prostě jinak než sebevraždou nazvat nedá. Asi ji málokdo chce číst, takže mi dovolte z ní citovat některá podstatná data:

  • v roce 2015 byla úhrnná plodnost 1,57 dítěte na jednu ženu (str.11).
  • v roce 2050 bude počet osob starších 65 let asi 3,2 milionu (přibližně 1/3 populace), počet velmi starých lidí (85+) je odhadován v té době na 0,6 milionu (6% populace). V ČR bude v té době žít už jen 9,8 milionu lidí. 
  • náklady na výchovu dítěte se odhadují v průměru na 2 000 000 Kč.

To je to nejpodstatnější z analýzy současné situace (údaje, o kterých těžko můžeme pochybovat). Zhluboka se nadechněte, než začnete číst návrh opatření, která mají tento stav změnit. I když - některé návrhy by sice mohly část problémů skutečně alespoň zmírnit:
  • Podpora výstavby startovacích bytů pro mladé rodiny je dobrá věc a míří na to, co je skutečný problém. 
  • Souhlasím i s tím, že získat místo na částečný úvazek je velmi obtížné a zde by změna byla vhodná. 
  • Také nedostatek míst ve školkách je komplikací – ovšem, upřímně, váhal bych, jestli si vybrat k žití zapadákov, jehož zastupitelé utrácí veřejné peníze za nejrůznější hlouposti a nedokáží 20 let vyřešit něco tak důležitého a přitom snadno řešitelného, jako místa v MŠ (například Prahu).
Co však v koncepci rodinné politiky nenajdete, je vize, návrh řešení, které nepovede k průšvihu.

Proč? Protože pro udržení populace potřebujete průměrně 2,1 dítěte na jednu ženu. Navržená opatření si berou za vzor země, které mají průměr 1,9. To má podobný smysl, jako když jedu autem proti zdi rychlostí 120 km/h, a řeknu si - zabrzdím na 90, to bude stačit.

Vláda ve svém dokumentu prostě akceptuje fakt, že Čechů a Češek bude pořád méně a nedá se s tím nic dělat. V jedné části konstatuje, že na výchovu dítěte musí rodič vynaložit přibližně 2.000.000,- Kč, a rozhodne se to řešit tím, že nabídne možnost volby, zvýšení porodného o 15.000,- Kč a stokoruny přídavků navíc (+ obvyklý balast v podobě diskusních panelů, fór a komisí). 

Žádná záchranná brzda, opravdový plán, vize.

Není tu žádné podstatné zvýhodnění lidí, kteří se rozhodli ochudit svůj život (a své již dvě narozené děti) o další 2 miliony korun tím, že si pořídí dítě třetí. Než jejich 3 děti odejdou z domova, budou je stát asi 6 milionů.

Prosté řešení - návrat rodiny. Ale to asi nechceme. 


Koncepce rodinné politiky skoro nemluví o rodině.  Daleko větší důraz se dává na to, aby si lidé mohli vybrat. Rodina je tam braná jako překonaná věc, anachronismus, který byl nahrazen lepšími verzemi. 

Tyto lepší verze nám produkují 1,57 dítěte na jednu ženu, což znamená, že nás bude méně, a méně, a méně, až nakonec naše místo obsadí jiní. Stát zcela rezignoval na to stanovit alespoň morální normu, něco, o čem by řekl „toto je správné, protože to za 50 let přinese ovoce“. Ne, rozhodni se sám podle toho, co je pro tebe nejvýhodnější. Jenže mít děti je podle současných, rozuměj ekonomických kritérií věc naprosto nevýhodná.

V roce 2050 (to je už za 32 let – pořád mám slušnou šanci, že v té době budu naživu) budou senioři nad 65 let tvořit jednu třetinu populace. Pokud nedojde k výrazné změně trendu, generace mých dětí (v té době jim bude kolem 40) bude v produktivním věku. Určitá část z těch 2/3 pod 65 nebude nijak produktivně přispívat do systému – pořád se sem tam nějaké dítě narodí a bude chodit do školy (minimálně do 18, ale spíš déle), některé zcela nezodpovědné ženy budou na mateřské atd. Takže asi tak 50% lidí bude vydělávat na těch zbylých 50%. Jak velké asi budou muset platit daně, aby celý systém fungoval – a jak asi za těchto podmínek založí tato generace rodinu?

Copak si nikdo neuvědomuje, že když nebudeme mít děti, je všechno ostatní k ničemu? Na co utrácíme ročně miliardy - za dálnice, železnice, vodovody, školy, divadla, když je za 30 let nebudeme mít za co opravit a za 50 či 60 let to nebudou naši potomci, kdo je bude používat? Neměli bychom se zaměřit na to opravdu důležité?

Shoďme růžové brýle z očí


Pokud je vám kolem 60 let,pravděpodobně máte děti staré asi 35 roků, a pravděpodobně také ještě nemáte vnoučata. Je dokonce možné, že vaše děti ani nemají stálého partnera (a jsou s tím stavem zdá se spokojeny). Myslím, že vy spokojeni moc nejste. 

Rodina je ta nejlepší verze, kterou máme. Podporujme velkou rodinu. Změňme podmínky tak, aby naši lidé měli děti včas. A zaveďme skutečně zásadní odměny pro ty, kteří stihnou děti alespoň 3, protože to je zlom mezi tím, jestli nás bude ubývat, nebo ne.

Co třeba dřívější odchod do penze pro prarodiče třetích dětí? Nemyslíte, že spousta rodičů by neváhala se třetím dítětem, kdyby to zároveň znamenalo, že získají hlídací babičku? Vyplatilo by se to. Podpora bydlení pro rodiny – určitě ano, ale buďme velkorysejší – co kdyby se za narozené dítě z půjčky neodečítalo 30 tisíc jako dnes (půjčka SFRB), ale třeba 300? Je to tak špatný byznys pro stát? Není. Rodina s dětmi je živá rodina, která musí uspokojovat neuvěřitelné množství potřeb, dává vydělat mnoha jiným a těch 300 tisíc, které stát dítěti v podstatě dá do kolébky, se mu vrátí mnohonásobně.

Jediní, kdo se z vlády postavil proti koncepci rodinné politiky, byli lidovci. Sám jsem členem KDU-ČSL, zrovna v této otázce ji vidím jako jedinou stranu, která je schopná se za rodiny postavit, ale teď, teď je to úplně jedno. Chopte se toho tématu kdokoli, zprava doleva, je to fuk, protože tady jde o naší zemi a o to, aby ji bylo komu předat. 

PS: Nikdo z vlády tento článek číst nebude. Tak oslovím někoho, kdo měl dost síly ho dočíst až sem. 

Nikdo jiný nemůže rodit děti, než ženy. Je to tak, a i když se už dnes dají dělat nejrůznější experimenty, jde o velmi osvědčený a léty ověřený model. Měl bych tedy apelovat na ženy, aby měly děti včas a měly jich hodně.

Jenže ony většinou chtějí. Muži nechtějí. Je to tak (75% žen ve věku 25-29 let chce mít děti - a jen 57% mužů - str. 23).

Ženy čekají na muže, kteří chtějí mít rodinu a domov. Až budou muži zase co k čemu a nebudou v pětadvaceti u maminky, v 27 shánět nová litá kola na auto a ve třiceti mít životní vizi „ještě tak pět let vydělávat, cestovat a pak možná budu chtít děti“, nebude důvod psát články o tom, že máme málo dětí.


Až se vám narodí první dítě, pochopíte, že všechno, co jste do té doby dokázali, je úplné nic proti tomuto zázraku.  

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

KDU-ČSL, kluzký had české politiky?

Takhle před volbami se úplně roztrhl pytel s radami koho volit, nebo nevolit, kdo je dobrý, kdo nabízí to, co chcete, a kdo naopak. A samozřejmě se velice často probírají staré i nové hříchy. Každý nějaké má, a lidovci nejsou vyjímkou. Některé věci jsou skutečnou vinou, některé jen rozdílným úhlem pohledu. Příklad? Lidovci jsou zásadně proti sňatkům homosexuálů. Pro některé jsou tím pádem lidovci nevolitelní, stranou, která nehájí jejich práva. Pro jiné to je naopak výhoda. Tak to v demokracii funguje a fungovat má. A ten druhý příklad? Lidovci se dohodli, a pak zase nedohodli se Starosty a nezávislými na společné kandidátce. Kličkování a couvání byla hloupost, protože programově si jsou velmi blízcí a dokázali by prosazovat věci, které jsou správné. Pokud si za něco zaslouží tyto dvě uskupení vynadat, tak je to právě tento amatérismus – který se jim ostatně bohužel oběma vymstí, pokud se nestane zázrak. Střílím do vlastních řad, protože sám jsem lidovec, ale to roz

Nehaňte lidi, kteří se nechtějí nechat očkovat. Chovají se racionálně.

  V posledních týdnech se snažím vyhýbat diskusi na téma očkování nebo neočkování, protože mne to dost vnitřně vyčerpávalo. Přesto tomu nejde uniknout. Setkal jsem se s řadou lidí, kteří očkovaní nejsou. Někdy mě to u nich překvapilo, ale pomohlo mi to udělat si lepší obrázek o motivacích.  Risk a zisk, důvěra a nedůvěra Je to vlastně všechno jen o riziku a zisku. V podstatě klasická ekonomie. Máme plně naočkovaných asi 59% osob v ČR. Je to asi maximum, dané důvěrou a nedůvěrou. Důvěry v systém, doporučení vlády nebo obecně v očkování. A zároveň nedůvěry ve vlastní zdraví. Jste starší, riziková skupina, bojíte se více o své zdraví? Pravděpodobně se necháte očkovat, i když třeba nemáte úplně důvěru ve vládu. Nebo naopak - jste přesvědčeni o tom, že očkování je důležité, a i když se nebojíte COVIDu (je vám třeba 30 nebo i méně), jste očkovaní. A tak nějak se tyto dvě skupiny prolínají.  Očkováním podstoupujete riziko. Nebudeme si nalhávat, že ne, je to tak. Všechno, co děláme, má