Přeskočit na hlavní obsah

KDU-ČSL, kluzký had české politiky?


Takhle před volbami se úplně roztrhl pytel s radami koho volit, nebo nevolit, kdo je dobrý, kdo nabízí to, co chcete, a kdo naopak.

A samozřejmě se velice často probírají staré i nové hříchy. Každý nějaké má, a lidovci nejsou vyjímkou. Některé věci jsou skutečnou vinou, některé jen rozdílným úhlem pohledu.

Příklad? Lidovci jsou zásadně proti sňatkům homosexuálů. Pro některé jsou tím pádem lidovci nevolitelní, stranou, která nehájí jejich práva. Pro jiné to je naopak výhoda. Tak to v demokracii funguje a fungovat má.

A ten druhý příklad? Lidovci se dohodli, a pak zase nedohodli se Starosty a nezávislými na společné kandidátce. Kličkování a couvání byla hloupost, protože programově si jsou velmi blízcí a dokázali by prosazovat věci, které jsou správné. Pokud si za něco zaslouží tyto dvě uskupení vynadat, tak je to právě tento amatérismus – který se jim ostatně bohužel oběma vymstí, pokud se nestane zázrak.

Střílím do vlastních řad, protože sám jsem lidovec, ale to rozhodnutí osobně považuji za špatné a nehodlám se s tím názorem schovávat. 

A jak je to s těmi proradnými lidovci, kteří sedí v každé vládě? Je to skutečný důvod je nevolit?


Není to důvod je nevolit. Politika je naopak věcí kompromisu a nejlepší možné shody. 

Politiky volíme proto, aby prosazovali to, co chceme my, občané. A až ty politiky zvolíme, musí se spolu dohodnout. Proč nadávat na ty, kteří se dohodnout dokázali? Dostat hlasy a skončit v opozici je daleko horší, než být ve vládě a prosazovat to, proč jsem byl zvolen.

Jistě, nedokážu pak prosadit 100% toho, co bych sám chtěl. Jenže to je ten princip demokracie, protože každý jsme jiný a každý chceme něco jiného. Jsou rozhodnutí, kde není možné vyhovět všem.

Znova zopakuji – politika je věcí dohody. Volte osobnosti, které se dokáží dohodnout. Dobrý politik je takový, který lidi spojí pro co nejlepší řešení. Protože kdo se chce domlouvat, ten se domluví, a i když bude muset ustoupit z požadavků - podstatný je co nejlepší výsledek. Schválně píšu ustoupit z požadavků, ne zásad, protože každý má mít hranice, přes které nejde. 

Chcete volit křiklouny, kteří mají snadná řešení? Nehodlají se s tím párat, na všechno mají velkohubý recept? Celostátní politika je trochu nepřehledná, ale v principu není tak odlišná od té domácí – dokážete si představit, že si třeba za správce bytovky zvolíte toho chlapa z přízemí, co na každého řve, s nikým se nedohodne, a když není po jeho, tak dělá jako zimnice? 


Rozum do hrsti, člověk, který se umí dohodnout, je (nejen v politice) poklad!









PS: Pokud se chcete podívat na věc ještě z jiného úhlu pohledu, nabízím vám některá zajímavá volební data z minulých let.

Žádná strana V ČR neměla dost hlasů k tomu, aby mohla vládnout sama, vždy muselo dojít k dohodě více stran (pokud si nad tím chcete postesknout, můžete zavzpomínat na vládu jedné strany, kterou jsme tu měli předtím).

Následující tabulka ukazuje výsledky voleb od roku 1996. Doporučuji si strany dohledat na internetu a podívat se, s jakým programem, kandidáty a výkony jsme se také mohli v minulosti setkat. Současné volební průzkumy také ukazují, že historie se může opakovat - a asi i překonávat. 

Počet poslanců jednotlivých stran nebo uskupení od roku 1996

1996 1998 2002 2006 2010 2013
ČSSD 61 74 70 74 56 50
ODS 68 63 58 81 53 16
KSČM 22 24 41 26 26 33
KDU-ČSL 18 20 13 14
Koalice KDU-ČSL, US-DEU 31
Unie svobody 19
ODA 13
SPR-RSČ 18
Strana zelených 6
VV 24
TOP09 41
ANO 2011 47

Připomínám, že poslanecká sněmovna čítá 200 poslanců a pokud chcete nějakou věc prosadit, potřebujete většinu, tedy více než 100 hlasů.  Jde sice o většinu přítomných poslanců, což může někdy být výrazně méně než 200, ale věřte tomu, že u důležitých hlasování nelze sázet na lenost poslanců (jindy spolehlivou). U záležitostí ústavního charakteru potřebujete ještě daleko větší podporu a to i v senátu.

Lidovci byli součástí vlády v letech 1996-98, poté ve třech vládách v letech 2002-2006 a ve dvou vládách 2007-2010. Když se podíváte, jaké byly možnosti sestavení vlády v těch letech, opravdu je to taková hanba? 

Samozřejmě, že není. Naopak, podařilo se prosadit spoustu věcí, i když měli lidovci jen několik málo poslanců. 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vláda schválila postupnou sebevraždu státu

Nová koncepce rodinné politiky (schválena vládou 18.9.2017) se prostě jinak než sebevraždou nazvat nedá. Asi ji málokdo chce číst, takže mi dovolte z ní citovat některá podstatná data: v roce 2015 byla úhrnná plodnost 1,57 dítěte na jednu ženu (str.11). v roce 2050 bude počet osob starších 65 let asi 3,2 milionu (přibližně 1/3 populace), počet velmi starých lidí (85+) je odhadován v té době na 0,6 milionu (6% populace). V ČR bude v té době žít už jen 9,8 milionu lidí.  náklady na výchovu dítěte se odhadují v průměru na 2 000 000 Kč. To je to nejpodstatnější z analýzy současné situace (údaje, o kterých těžko můžeme pochybovat). Zhluboka se nadechněte, než začnete číst návrh opatření, která mají tento stav změnit. I když - některé návrhy by sice mohly část problémů skutečně alespoň zmírnit: Podpora výstavby startovacích bytů pro mladé rodiny je dobrá věc a míří na to, co je skutečný problém.  Souhlasím i s tím, že získat místo na částečný úvazek je ve

Nehaňte lidi, kteří se nechtějí nechat očkovat. Chovají se racionálně.

  V posledních týdnech se snažím vyhýbat diskusi na téma očkování nebo neočkování, protože mne to dost vnitřně vyčerpávalo. Přesto tomu nejde uniknout. Setkal jsem se s řadou lidí, kteří očkovaní nejsou. Někdy mě to u nich překvapilo, ale pomohlo mi to udělat si lepší obrázek o motivacích.  Risk a zisk, důvěra a nedůvěra Je to vlastně všechno jen o riziku a zisku. V podstatě klasická ekonomie. Máme plně naočkovaných asi 59% osob v ČR. Je to asi maximum, dané důvěrou a nedůvěrou. Důvěry v systém, doporučení vlády nebo obecně v očkování. A zároveň nedůvěry ve vlastní zdraví. Jste starší, riziková skupina, bojíte se více o své zdraví? Pravděpodobně se necháte očkovat, i když třeba nemáte úplně důvěru ve vládu. Nebo naopak - jste přesvědčeni o tom, že očkování je důležité, a i když se nebojíte COVIDu (je vám třeba 30 nebo i méně), jste očkovaní. A tak nějak se tyto dvě skupiny prolínají.  Očkováním podstoupujete riziko. Nebudeme si nalhávat, že ne, je to tak. Všechno, co děláme, má